mmikk

Reportáže z koncertů, recenze alb, mmikkův blog

Říkal jsem si, že bych se rád podíval alespoň na jeden z těch mnoha koncertů poslední doby, za které bych peníze nedal. Opravdu jich je teď totiž tolik, že člověk musí poctivě zvažovat, na co zavítá.

A světe div se, podařilo se. Vyhrál jsem lístek na Mötley Crüe. Tuto hudbu vůbec neposlouchám, neznám téměř žádné písně od nich, snad na pár hitovek, ale přesto jsem byl na tento koncert zvědavý. Koncerty navštěvuji s velkou oblibou, každý mi může něco dát. A tady jsem čekal nějakou velkou show. Jelikož jsem ten lístek vyhrál opravdu na poslední chvíli, o koncert jsem se vůbec nezajímal, nevěděl jsem tedy ani, jaké jsou předkapely.

Když jsme se dostali do haly, již svůj set rozbalila partička Backyard Babies. To jméno mi již něco říká, ale zatím jsem je neznal. Musím říct, že jejich energické podání tvrdého rocku mi bylo po chuti a opravdu mě jejich zhruba půl hodinový set zabavil a upoutal. Vlastně jsem si myslel, že to jsou již Loaded. Bylo mi to ale nějaké divné, že by celý večer začal o půl hodiny dříve.

Duff McKagans Loaded přišli na řadu záhy. Jak jsem se po jejich vystoupení dozvěděl, Duff byl basákem u Guns N' Roses. Tato neznalost je opravdu známkou, že mě tato muzika nikdy příliš nezasáhla. Jejich výkon byl oproti prvním mladíkům poněkud statičtější, bylo vidět, že se již považují za větší kapelu. Bohužel tedy jejich výstup mě ničím nezaujal. V závěru se Duff chopil basy a zazněly úryvky z hitů právě od GnR a I wanna be your dog od Iggy Popa. To taky asi byl nejsvětlejší moment tohoto jinak vcelku nezáživného vystoupení.

Poté se před jevištěm rozvinula černá plachta, aby nebylo vidět speciálně upravené podium pro hlavní hvězdy. Čekání bylo poněkud delší, než bylo nutné, ale dočkali jsme se. Podium vlastně nijak zvláštní nebylo. Jen na něm byl obrácený nápis Los Angeles, evokující poslední desku kapely. Byl jsem překvapen poměrně vřelým přístupem kapely k divákům a slušnou energii, která se z podia valila. Přecijen potom co si tihle pánové zažili (sex, drogy rock ‘n‘ roll) to bylo potěšující zjištění. Nekonala se ani žádná teplárna ala 80tá léta. Ty doby jsou naštěstí dávno pryč a kapela působí poměrně civilním dojmem, samozřejmě při zachování nutných metalových klišé. Nejvíc mě potěšila pecka Saints of L.A. z posledního alba. To je opravdu hitovka jak vyšitá. Tommy Lee se ukázal jako největší bavič publika, když při jedné pauze seskočil z podia a oběhl celou přední řadu, přičemž si s fanoušky podával ruce a pronášel vcelku vtipné komentáře. Inu nečekal jsem to. Na závěr pak zasedl ke klavíru, aby se kapela rozloučila baladou Home sweet home, při které probíhala projekce fotek a momentů z historie kapely. Poměrně působivé a skalní fanoušci jistě museli mít slzy na kahánku. Vůbec projekce byla pozoruhodným momentem celého koncertu. Záběry fuckujícího G. Bushe střídající se s lesbickým pornem, zajímavá provokace. Rovněž tak fotky diktátorů, kde nechyběli ani Stalin a Hitler. Musím říct, že šlo opravdu o povedenou rockovou show. I když tedy show vlastně bůhvíjaká nebyla. Nejslabší místo bylo opravdu špatné sólo kytaristy. To bylo pět minut nudy a zbytečného hluku. Jinak ovšem rock 'n' rollová přímočarost a energie z podia čišila. Pro mě je to ovšem hudba, která mě nikterak nezasáhne a žádný hlubší zážitek mi nepřináší. Za půl roku si asi na takový koncert ani nevzpomenu. Nicméně rozptýlit a pobavit mě Mötley Crüe dovedli a vyšší ambice se snad od takovéto hudby ani čekat nedají.

Jsem rád, že jsem tento koncert mohl shlédnout, ale těch 1200 za lístek bych v žádném případě nedal. A evidentně jsem nebyl sám. Pořadatelé by se již měli probrat. Nechápu, jak za poslední dobu nechutně vystoupaly ceny vstupenek. Konečně se to začíná někde promítat. Odhaduji, že tam mohlo být tak na 2 tisíce lidí, což mi na takovou kapelu přijde dosti slabá návštěva. Je fakt, že Crüe jsou asi populární hlavně ve Státech, ale stejně je to málo. Prořídlé tribuny opravdu nepůsobily moc přesvědčivým dojmem. Je to paradox. Před pár lety jsem nadával, že tu nejsou žádné pořádné koncerty, nyní je nějaký velký koncert skoro každý týden. A při ceně tisíc korun za jeden koncert se opravdu musí hodně vybírat, co za to stojí. Taková situace je dlouhodobě neudržitelná.

Unikátně přečteno: n/a× · Průměrná doba čtení: n/a · Ukončení: n/a %

Graf návštěvnosti za poslední týden · měsíc · rok.

Komentáře