mmikk

Reportáže z koncertů, recenze alb, mmikkův blog

Nelze dostatečně výstižně vyříci, jak jsem se na setkání s tímto géniem těšil. Gutter Ballet, When the Crowds are Gone a Believe, to je trojice skladeb, které řadím mezi vůbec ty nejúžasnější, které znám.

S týdenním odstupem se pokusím zhodnotit tento fascinující koncert. Rovnou předesílám, že to byl úchvatný zážitek.

Po sedmé hodině večerní jsme se vydali do klubu, který již byl k mému překvapení otevřen. Ovšem zděšení ve mně vyvolal počet přítomných. Snažil jsem se uklidnit, že je přec jen ještě brzy, nicméně ve vzduchu visel vcelku slušný průser. Jak je možné, že na takového génia, jakým Jon Oliva bezpochyby je, dorazí tak málo lidí? To je bohužel téma, nad kterým se pozastavuji již léta a asi nemá cenu ho dále rozebírat. Vlastně proto jsem začal vůbec s blogem, udělal si profil na Bandzone a rozhodl se podporovat kapely. Prostě když vidím dobrý koncert, jdu na něj. Bohužel lidi jdou raději na sračky... Zábavky, revivaly a další odpornosti. Tak ať. Seru na to, stejně jsem za ta léta přišel na to, že s tím nic nenadělám.

Vůkol osmé hodiny to vypadalo zhruba na stovku lidí v klubu. Ano, to je vskutku ubohé. Naštěstí opticky to nebylo tak hrozné. Zmocnily se mě však obavy, zda se třeba kapela nenaštve a neodehrají na půl plynu. Nic takového se díky bohu nestalo. Někdy po čtvrt na devět vše vypuklo.

Na podium vchází členové kapely a až nakonec Jon Oliva. Dočkává se vřelého přijetí a od prvního okamžiku působí nesmírně sympaticky, uvolněně a v pohodě. Jízda na vlně emocí, dokonalosti a naplnění může začít. Stylový otvírák v podobě City Beneath The Surface mě řádně navnadil, aby mě vzápětí dostala vynikající halekačka Sirens. Hned od počátku jsem se dostal do varu. Již jen to charisma sálající z Jona Olivy, to, že je to jeden z nejgeniálnějších skladatelů v tomto stylu, očekávání mých nejmilejších skladeb. Vše se to ve mně mísilo a čekalo to na výbuch. Ten na sebe nenechal dlouho čekat, ale zatím nebudu předbíhat. Sirény vystřídal pohled očima krále, tedy Through The Eyes Of The King, jedna z mála skladeb v playlistu ze současné tvorby. Následující Heal my Soul byla pro mě poněkud neznámou skladbou, ale dle atmosféry jsem vycítil, že bude ze Streets. Vzápětí však přišla již skladba pro mě známá a také věru očekávaná. Drásající Tonight He Grins Again mě uvrhla někam na pokraj extáze. Již se to nedalo vydržet a byť se může zdát, že skladby Savatage či JOP nejsou zrovna určeny na pařbu, nenechte se vyvést z omylu. Naživo je to opravdu neskutečně strhující. A právě při této skladbě mě Jon asi půl minuty sledoval a usmíval se, když viděl jak skladbu prožívám a pařím. Opravdu jsem se nechal strhnout k headbangingu, byť jsem očekával poklidnější vychutnání koncertu. Již nyní jsem věděl, že jsem svědkem výjimečného vystoupení. Pro mě určitě, neboť jsem se s Jonem setkal živě poprvé. Následovala úžasná Chance, kterou prozatím také nemám tolik naposlouchanou, ale kánon v závěru, kdy se zapojili všichni členové mi málem vehnal slzy do očí. Opravdu zpívali všichni, zpívali dobře a celkově to byl zážitek opravdu silný. All the Time je poslední skladbou, kterou jsem toliko neznal, neboť je z alba Tage Mahal, které poněkud neprávem prozatím opomíjím. Pak však přišla na řadu hitovka Stories z poslední desky JOP.

To co však následovalo záhy nelze ani slovy popsat. Ano. První vrchol všech vrcholů. Duševní orgasmus přišel se skladbou Gutter ballet. Nechápu co se mnou tato hudba dělá a obzvláště trojice skladeb, které jsem uvedl v úvodu. Toto byl opravdu mimotělní zážitek a absolutní naplnění skrze hudbu. Kdybych v tu chvíli měl zemřít, zemřel bych nesmírně šťasten. Nepopsatelné! Ale pořád to nebylo vše. Walk Upon The Water Jon uvedl a když viděl jaký ohlas to u mě vyvolalo, sdělil, že ho vždycky někdo překvapí a že nečekal, že to budeme znát. Další z momentů, které si jistě budu dlouhou dobu pamatovat. Ale jak tahle skladba funguje naživo, to jsem si vůbec nedovedl představit. Na desce patří mezi mé nejoblíbenější a směle může konkurovat i těm největším peckám z éry Savatage. Opravdu současná tvorba Jona Olivy si s tou minulou v ničem nezadá a laťka nepoklesla ani o milimetr. Však také využívá nápady ze šuplíku, jak sám říká. Nějaké staré Chrisovy riffy atd. Bomba! A aby toho nebylo málo. Naprosto úžasně emotivní opus Firefly uzavírá pro tento večer výčet věcí z dílny JOP. Od Gutter ballet prostě nerozslišuji vrcholy, to prostě byl jeden velký vrchol s dvěma výčnělky. Hounds. Co říci k ní. Geniální. Ale to co bylo nejvíc mě teprve čekalo.

Believe. Nedovedu si představit emotivnější skladbu. Co ve mě dovede Believe vyvolat já nedovedu slovy popsat. Mám prostě pocit, jako by mě autor znal. A tohle když se někomu podaří, když mě skladba donutí plakat, když jsem zmítán pocity, když jsem naplněn, když mi někdo mluví z duše... Navíc takovouto naplňující a úchvatnou formou. Nemám slov! Skladba všech skladeb. Na závěr pak ještě skvěle našláplá Jesus Saves, která opět vybídla k mohutné pařbě a monumentální závěr v podobě Hall Of The Mountain King nás utvrdil v tom, že těžko najdeme geniálnějšího skladatele, než je Jon Oliva. Koncert na který se nezapomíná. Takovou potřebu vidět něco tak úchvatného znovu jsem snad ještě necítil.

Dovedl bych si v setlistu představit ještě When the Crowds are Gone, ale to už bych asi z klubu ani nebyl schopen odejít po svých. Již takhle jsem to musel chvíli vydýchávat a vůbec jsem nebyl najednou schopen vstřebat veškeré to naplnění, které jsem dostal. A jestli jsem měl před koncertem nějaké obavy o Jonův stav, o to jak mu to bude zpívat a vůbec o průběh koncertu. Vše se rozplynulo s jeho příchodem na podium a otevřením úst. Zpíval totiž naprosto úžasně, všechny ječáky, emotivní pasáže. Bylo tam vše. A těch pouhých sto lidí vědělo nač přišlo a dovedlo to náležitě ocenit. Takovou atmosféru a vytleskávání ještě dlouho po skončení jen tak nepamatuji.

Po koncertu bylo možné potkat celou kapelu u merchandise, kde se fotili s fanoušky a podepisovali se. S bubeníkem jsme dobře pokecali, s Jonem jsem si podal ruku a řekl mu, že doufám, že ho brzy uvidím znovu. Odpověděl stručně, že ano. Tak v to pevně doufám!

BELIEVE:

So after all those one night stands
You've ended up with heart in hand
A child alone
On your own
Retreating
Regretful for the things you're not
And all the dreams you haven't got
Without a home
A heart of stone
Lies bleeding

And for all the roads you followed
And for all you did not find
And for all the things you had to leave behind

I am the way
I am the light
I am the dark inside the night
I hear your hopes
I feel your dreams
And in the dark I hear your screams
Don't turn away
Just take my hand
And when you make your final stand
I'll be right there
I'll never leave
And all I ask of you
Believe
Your childhood eyes were so intense
While bartering your innocence
For bits of string
The grown-up wings
You needed

But when you had to add them up
You found that there were not enough
To get you in
Pay for sins repeated

And for all the years you borrowed
And for all the tears you cried
And for all the fears you had to keep inside

I am the way
I am the light
I am the dark inside the night
I hear your hopes
I feel your dreams
And in the dark
I hear your screams

Don't turn away
Just take my hand
And when you make your final stand
I'll be right there
I'll never leave
All I ask of you is
Believe

I never wanted to know
Never wanted to see
I wasted my time
Till time wasted me
I never wanted to go
I always wanted to stay
'Cause the persons I am
Are the parts that I play
So I plot and I plan
And I hope and I scheme
To the lure of a night
Filled with unfinished dreams
And I'm holding on tight
To a world gone astray
As they charge me for years
I can't pay

I am the way
I am the light
I am the dark
Inside the night
I hear your hopes
I feel your dreams
And in the dark
I hear your screams
Don't turn away
Just take my hand
And when you make your final stand
I'll be right there
I'll never leave
All I ask of you

Believe

Unikátně přečteno: n/a× · Průměrná doba čtení: n/a · Ukončení: n/a %

Graf návštěvnosti za poslední týden · měsíc · rok.

Komentáře