mmikk

Reportáže z koncertů, recenze alb, mmikkův blog

Ještě nedávno jsem Manfreda Manna ani neznal, ale teď mohu říct jediné. Jeho hudbou jsem zaplaven jako v poslední době snad jen Marillion. O koncertu jsem se dozvěděl náhodou, vlastně právě při žádání o akreditaci na Marillion. Zabrousil jsem tedy na youtube a jal se poznávati.

K zaujetí došlo vcelku rychle. Líbí se mi, jak Manfred dokáže spojit nepodbízivou hitovost spolu s progresivním rockem. To je vskutku úžasné. Skladby si člověk musí broukat celý den a zároveň tam je to něco navíc. Nakonec jsem na koncert málem nejel, ale shoda okolností zapříčinila, že jsem si jeden z nejlepším koncertů tohoto roku nakonec ujíti nenechal. Hodilo se to krásně. Den předtím Dave Holland quintet, takže jsem v Praze setrval přes noc a den a ku večeru se opět vypravil za kulturním naplněním. Den to byl věru pošmourný a nehezký, na Petříně jsem pořádně promokl, takže mi věru vyprchal veškerý entuziasmus a nakonec se mi nikam ani nechtělo. To se změnilo až před Retrem, přičemž nuda a nechuť k návštěvě byla definitivně zažehnána.

Při vstupu mě zarazilo poněkud hloupé a zdlouhavé prohledávání. Pití mi z batohu samozřejmě vyhodili, nechtěli pochopit, že si ho stejně dám do šatny a nebudu s ním jak magor stát před podiem. Při letmém pohledu na obecenstvo bylo jasné, že patřím vůbec k těm nejmladším v klubu, tudíž se nekonala žádná tlačenka před podiem. Tak to mám rád. Trošku mě děsila avizovaná předkapela Míchačky betonu. Pod takovým agro názvem jsem pomalu očekával punk, nicméně mi bylo jasné, že tak hloupí pořadatelé býti nemohou. Nakonec se z této partičky vyklubala velice příjemná rockově bluesová záležitost okořeněná příčnou flétnou frontmana a nutným coverem Jethro tull (bohužel s hloupým textem). Až na ty texty jsem se bavil skvěle a publikum Míchačky přijalo také velice živě. Tak dobrý start večera jsem věru neočekával.

Pauza na přestavbu podia nebyla ani moc dlouhá, takže krátce po deváté na podium vstoupila hlavní hvězda večera Manfred Mann's Earth Band. Hned úvodní pecka Spirits in the Night nás slušně rozjela. Kapela byla neskutečně v pohodě. Takhle sympatické pány jsem dlouho nezažil. Neustálý úsměv, pohoda, výrazný prožitek. Vše jak má být. Pohoda se přenesla i do sálu. Publikum bylo skvělé, lidé věděli na co přišli a náležitě to oceňovali. Hlavně mě o svých kvalitách přesvědčil zpěvák, u kterého jsem měl největší obavy, jak bude koncert zvládat. Tady nebylo o čem. Extratřída. Vidět postarší pány plné energie a v takové formě, to byl vskutku zážitek. Kytaristova sóla byla úžasná, občas zdvojená klávesami od Manfreda. Nechyběl humor, ani nadsázka v podobě různých témat z klasické hudby, nebo kočka leze dírou. Došlo i na Redemption song, původně od Boba Marleyho. Od té doby to vlastně byla smršť hitů. Blinded by the Light, to je skladba, která mi učarovala možná nejvíce, takže jsem si ji náležitě vychutnal. Stav podobný extázi pokračoval hitovkou Davy’s on the Road Again a završení přišlo v přídavku nesmrtelným hitem Mighty Quinn. Byl to zážitek. Bylo to skvělé, podobné koncerty chci zažívat zas a znovu.

Geniální Blinded by the Light z roku 1975:

Mighty Quinn:

Unikátně přečteno: n/a× · Průměrná doba čtení: n/a · Ukončení: n/a %

Graf návštěvnosti za poslední týden · měsíc · rok.

Komentáře