mmikk

Reportáže z koncertů, recenze alb, mmikkův blog

Konečně zas jednou za půl roku pořádný koncert tvrdšího ražení v Pardubicích. Copak tvrdšího ražení, to se tu přec jen sem tam něco naskytne, ale tohle bylo přesně dle mého gusta.

Tak jdeme na to. Tradičně naivní mmikk dorazil ke klubu po osmé. Jak hloupé, když se vždy začíná v devět, bez ohledu na uváděný začátek všude možně. Když jsem viděl, jak je v Ponorce mrtvo, bylo jasné, že to zase bude super akce. Opět zmiňuji pravidlo, že čím kvalitnější koncert, tím méně lidí. Nehodlám polemizovat o tom, jak je neděle blbý termín nebo není, lidi jsou prostě hovada. Vzhledem ku stavu v klubu jsem se rozhodl, že raději posečkám venku. Záplava v parku u řeky není k zahození a to ticho a samota. Nádhera.

Před devátou již bylo ku slyšení vehementní zvučení cápků z Memories of Peril. Dosud jsem neměl tu čest a věru ani žádná očekávání. Při svém půl hodinovém setíku však přesvědčili, že jsou to schopní hnětači. Kytarky chlapci ovládali velmi zručně, chyběla mi však basa. Pochopitelně. Nicméně jejich deathový nářež s náznakem HC, jak sami na svém profilu uvádějí nebyl vůbec k zahození.

Další na řadě Arachne. Dorazil kámoš, takže popravdě Arachne šli jedním uchem dovnitř a druhým ven a řešily se demence. Ale při tomto zběžném poslechu mě jejich death příliš nechytl, jinak bych se asi podívat šel. Poslední skladba, kterou jsem již shlédl přímo v klubu nijak nenadchla ani neurazila. Prostě taková deathová klasika.

Pak přišla hodně dlouhá pauza a příprava pro Driven by Devils. Mladí agláni s frontmanem z Čech. Sympatické. A jejich muzika ještě víc. Moderní death říznutý samply a nějakou elektronikou. Slušně živelný projev, náznaky progu. No ještě abych si nechrochtal blahem. Opravdu špicové vystoupení této prozatím úplně neznámé formace. Tímhle stylem mají rozhodně na to dostat se někam výše. O záplavě svědčí již i nesmělý headbanging před podiem nejenom z mojí strany. Ke konci už tolik nesmělý nebyl a jal jsem se ho pojmouti jako přípravu na CiLiCe. Takže každopádně špicové vystoupení.

Holanďanům příprava zas tak dlouho netrvala, aparáty už na podiu měli, takže se jen nazvučit a připravit. Jako tuhle na Burst, tak i tady bylo vymalováno od prvních riffů. Mé schizoidní kreace, kdy nejen hlavou ale i celým tělem mlátím do zběsilých nepravidelných rytmů těchto progových šílenců, snad ani neumím popsat. Mohutná jízda plná hutných riffovaček a naprosto šílených bicích, kde jsme se sotva dočkali rovného rytmu. Zase to bylo bez basy, ale tady snad ani nechyběla. Spontánní radost a naplnění které se opět dostavovalo, opojení hudbou, ty vrcholné momenty světského naplnění. A ještě k tomu dobrý tělocvik, když pořád jen sedím u toho počítače. Zbožňuju prostě když mě to pohltí, semele, přestanu se kontrolovat, veškeré zábrany zmizí a já jen lítám, řvu, směju se. Prostě ten pocit kdy se vám zdá že se vám urve palice a pořád je to málo. Je to jiný druh naplnění něž prožívám třeba při jazzu, ale neméně úžasný. CiLiCe mě prostě rozsekali do mrtě. Ale jednu kritickou poznámku si neodpustím. Jejich hudba bohužel trpím tradičním neduhem většiny moderních metalových spolků. Ty čisté vokály, ach jo… Ty teplé čisté vokály. Jednu chvíli jich bylo až moc. Vždyť to není zapotřebí.

Počet lidí katastrofa. Snad sotva 10 platících. Koncert však naprosto geniální.

Driven by Devils:

CiLiCe:

Unikátně přečteno: n/a× · Průměrná doba čtení: n/a · Ukončení: n/a %

Graf návštěvnosti za poslední týden · měsíc · rok.

Komentáře