mmikk

Reportáže z koncertů, recenze alb, mmikkův blog

V únoru jsem po pár měsících navštívil domovinu a u této příležitosti jsem se vydal do Prahy shlédnouti Europe. Byla by i možnost viděti je v Glasgow, ale upřednostnil jsem nakonec toto řešení, neboť má budoucnost ve Skotsku nebyla v té době zcela jistá.

Byl to neuvěřitelný zážitek. Moci si dopřát Marillion a následně poté i Porcupine Tree v rozmezí 10 dnů, o tom se mi zdaleka ani nesnilo. Takže jak se již dalo vytušit, 11.12. jsem podnikl další výlet do Glasgow.

Není sporu o tom, že britští Marillion jsou jedineční – své fanoušky umí vždy napínat do poslední chvíle a následně je překvapit. Nejinak je tomu v případě retrospektivního akustického alba Less Is More, které obsahuje přepracované starší skladby. Kapela svou novou desku označuje za regulérní a v pořadí již 16. „řadovku“. Proč tomu tak je, vám bude jasné již po prvním poslechu. Z původních aranží toho totiž moc nezbylo, zachovaly se snad jen texty skladeb a v podstatě se tak jedná o zcela nový materiál. Objevit zde můžete jen jednu novou, resp. dosud nevydanou skladbu It’s Not Your Fault.…

Jakožto jediné místo ve Skotsku bylo pro akustický koncert Marillion vybráno Glasgow. Má to svou logiku, neboť druhý den kapela hrála v Irsku a navíc Glasgow je přeci jen kulturním centrem Skotska a většina kapel koncertuje právě tam. Tudíž jsem mohl spojit příjemné s užitečným (koncert a poznávání Glasgow :).

Na tomto koncertě jsem si chtěl tak trochu spravit chuť po nepříliš koncertně vydařeném létě. Po strašně dlouhé době jsem vlastně nenavštívil žádný fest a jednotlivé koncerty, které jsem absolvoval, se zrovna mezi památné nezapsaly.

Údajně se jedná o hudební událost roku. Comeback jedné z nejzásadnějších kapel hudební scény. Kapely, jejíž hudba spojuje mnohdy velmi vzdálené hudební styly a obzory. To všechno jsou Faith no More. U takové události jsem přec nemohl chyběti, byť hudba FnM se mnou příliš emočně necloume. Přesto však jsem očekával velkolepý hudební zážitek. Dlouho to vypadalo, že se show odehraje bez předkapely, nakonec však byla jako support oznámena mnohonárodnostní akvizice Firewater. Vůbec jsem nevěděl co od nich čekat, každopádně moje obavy, že to bude další nudná a trapná výplň při čekání na hlavní…

Koncert B.B. Kinga, jedné z vůbec největších legend současné hudby, byl obrovským lákadlem. Obzvláště, pokud by se mělo vskutku jednat o jeho poslední turné. Avšak i tady nejspíše bude platit Kingovo oblíbené nikdy neříkej nikdy. Takže jaké vlastně bylo setkání s králem?

Inu další sen se splnil. Dream Theater nepatří sice mezi moje úplně nejoblíbenější kapely, ale rozhodně jsem stál o to, shlédnouti jejich živé vystoupení. Co na tom, že zlí jazykové tvrdí, že James LaBrie to neuzpívá, že hudba DT je bez emocí, že jsou to jen bohapusté onanie a tak dále. Jednou jsem se vybodl na předsudky a vyrazil jsem na koncert netížen velkým očekáváním. Nebo vlastně ne, očekávání jsem měl velká. A to od Cynic. Na třetí setkání s touto naprosto výjimečnou a geniální partičkou jsem se opravdu těšil. Hlavně taky proto, že jsem již jejich desky skutečně naposlouchal a věřil…

  Obsazení Metalománie se jevilo více než slušně. Aleš Brichta band, Citron a hlavně samozřejmě U.D.O. To mě lákalo převelice. Navíc za mrzký peníz čtyř sta káčé, to bych věru byl blázen, kdybych podlehl okolnostem a zůstal doma.

Říkal jsem si, že bych se rád podíval alespoň na jeden z těch mnoha koncertů poslední doby, za které bych peníze nedal. Opravdu jich je teď totiž tolik, že člověk musí poctivě zvažovat, na co zavítá.